Sobota večer

Usedám do další z brněnských hospod,
z osmého piva mi již třeští hlava.

Ach, paní, zříte to nádherné slunce, jež drásá oko a
oblohu propíchanou hvězdami zprvu nezřetelnými?

Zacpávám si uši kvůli těm intelektuálním žvástům,
co soudí podle pseudoznalostí a povrchního moudra.

Tma a svit luny ladně tančí před divotvorným javorem,
bludičky se rozpínají pozorujíce vonné býlí.

Jsem to snad já pane? Vždyť to sám říkám!
Chrlím krev, selhávám a slábne mi rozum.

Vůní podzimního večera se střídmě opíjím,
zvoní zvon půlnoci, ráno se při mši opit zastydím.